Adventní čas

Advent

Advent , je odvozen od latinského ADVENTUS - příchod.

Je to období radostného očekávání a těšení. Věřící se těší na příchod spasitele a ostatní na příchod nejpříjemnějších svátků v roce.

Trvá čtyři týdny, začíná 1. neděli adventní, tedy neděli mezi 27. listopadem a 3. Prosincem, pro letošní rok nám začíná advent 29.11.. Konec adventu pak představuje západ slunce Štědrého večera a končí tedy dnem Narození Páně (25.12.). V dnešní době pro nás znamená zvýšené úsilí při shánění dárků a přípravách na Vánoce. Pro naše předky však advent  znamenal dobu půstu, protože  střídmost  v jídle bystří rozjímání. Touto tradicí se můžeme  inspirovat i dnes, k duhu půjde zejména těm, jimž Vánoce přinášejí mnoho neodolatelných gurmánských pokušení. 

Každou adventní neděli se zapaluje svíčka na adventním věnci, děti dostávají adventní kalendáře a otevírají každý den jedno čokoládové okénko.

Kdo si v těchto dnech přivstane - ale velmi brzy, už kolem šesté hodiny, v kostele uslyší takzvané roráty, písně, které se zpívají na jitřních mších.

V roce 2009:

 - 29. listopadu - První neděle adventní  - železná

-   6. prosince  - Druhá neděle adventní  - bronzová

- 13. Prosince  - Třetí neděle adventní - stříbrná

- 20. prosince  - Čtvrtá neděle adventní - zlatá

- 24. prosince  - Štědrý den

- 25. Prosince  - První svátek vánoční - Narození Páně, Boží hod vánoční

- 26. prosince  - Druhý svátek vánoční - sv. Štěpán

 

Adventní věnec zdraví hosty

Původní barvou adventu je fialová - podle barvy kněžského roucha. Fialová však bývala v minulosti velkou vzácností, a tak ji v domácím prostředí nahradila všudypřítomná a lehce dostupná červená. Ta je dnes jasnou favoritkou všech prosincových propriet od svíček přes ozdoby, ubrusy až po adventní věnce.

Právě u adventních věnců nám nic jiného než tenhle červený kompromis ani nezbývá. Křesťanská tradice na jedné straně sice velí fialovou, lidová tradice na straně druhé však zapovídá umělé materiály. Fialovou ovšem v přírodě prakticky neseženete. Chcete-li mít tedy hezký adventní věnec, bez červené se patrně neobejdete.

Základem věnce může být jakákoli zelená dřevina. Nejlépe samozřejmě vypadá jedle, ale svůj úkol důstojně plní i smrk nebo borovice. Začátečníci by si měli ke svým pokusům vybrat některou z věčně zelených zahradních dřevin jsou totiž ohebnější a nepíchají. Ať bude výsledek vití věnců sebekrásnější, je třeba pamatovat, že nikam jinam než na vstupní dveře nepatří. Stejně jako si stěny nezdobíme vanilkovými rohlíčky, neměli bychom si stoly nebo zdi zdobit adventními věnci.

 
Barborka čeká na ženicha                        

Na svatou Barboru myslí stejně jako kdysi především vdavekchtivé slečny.

Dodnes si na její svátek, tedy 4. prosince, dávají do vázy napučenou třešňovou větvičku a čekají, že když do vánoc rozkvete, mohly by se do roka vdát. 

Tato předpověď nebývá vždy zcela spolehlivá, což je třeba připsat na vrub neodbornému přístupu některých dívek k prognostickému procesu. Má-li být odhad přesný, musí se větvička trhat až po setmění.

Autorka výzkumu ji musí umístit na teplé místo a každý den zalévat mírným prsknutím. Na kterou stranu se větvička otočí, z té strany přijde ženich. 

 

Mikuláš

V předvečer svátku sv. Mikuláše, tedy již 5. prosince  čekají děti na Mikuláše a anděla, které doprovází čert. Za básničku nebo

písničku je Mikuláš obdaruje sladkostmi, nebo je pokárá za zlobení, a ty neposlušné odnese čertisko v pytli. Tato tradice u nás existuje již od středověku, kdy chodily mikulášské maškary dům od domu.

Dnes chodí Mikuláš už jen za menšími dětmi a rozdává sladkosti, ovoce, tradiční domácí perníčky nebo malé dárečky. Čerta drží zkrátka, protože děti přece nikdy nezlobí. Ani tam, kde Mikuláš nepřijde osobně, nejsou děti o nadílku ošizeni. Punčochy nebo pytle pověšené na okně jsou ráno o sv. Mikuláši naplněny sladkostmi. Je patronem dětí, námořníků, obchodníků, soudců, doktorů, vdavekchtivých dívek, avšak rádi se na něj odvolávali i žebráci a zloději.

Svatý Mikuláš

anglosasky SANTA CLAUS nebo francouzsky NOEL

Mikuláš z Miry je nejčastěji zobrazovaným světcem na pravoslavných ikonách a současně i neodmyslitelnou postavou zapadokřesťanské tradice.

Svatý Mikuláš byl biskupem v maloasijském městě Myra (dnes turecká vesnice Demre) a žil pravděpodobně mezi lety 270 až 343. Již za jeho života vznikaly legendy o zázračných skutcích, brzy po smrti byl uctíván jako světec a jeho hrob se stal vyhledávaným poutním místem. 
 

Jak uklízí Lucie

Valašskem i některými dalšími kraji dodnes 13. prosince obchází tajemné bílé postavy, kterým se říká Lucky. Patrně si ani neuvědomují, že jdou poněkud nevhod. Před změnou juliánského kalendáře na gregoriánský totiž chodily až 23. prosince, kdy už mohly jednak trochu upít noci, jednak plnit své poslání, totiž trestat nepořádek v domácnosti.

V den svaté Lucie musely být domy jako ze škatulky, jinak se prý dotyčná neznala. Dnes chodí Lucky trochu brzo - většina domácností má předvánoční úklid teprve před sebou. Navíc doba se mění, a tak bílé slečny ani úklid už většina lidí nebere tak vážně jako dřív.